Mýty o abstinenci

Mnoho z nás má pojem léčby alkoholismu spjatý pouze s přísnou a celoživotní alkoholovou dietou. A to je také důvod, který některé od zahájení léčby odrazuje. Příčin vnitřního odporu k léčbě závislosti je více. Někdo se obává nálepky „vyléčeného alkoholika“, někdo nepovažuje svůj problém za natolik závažný a někdo se zkrátka nechce trvale vzdát možnosti občas alkohol konzumovat. Zvláštní kategorii tvoří mladí lidé, pro které je celoživotní abstinenční záměr už z čistě časového hlediska těžko představitelný a naprostou abstinenci ztotožňují se ztrátou veškerého společenského zázemí.

Jak to tedy s abstinencí je?

Na počátku je třeba zdůraznit jednu zásadní pravdu: abstinence představuje jediný skutečně bezpečný způsob zacházení s návykovými látkami.

Mnoho moderních studií dokonce vyvrací vžitý názor, že by byl alkohol v malých dávkách prospěšný.

Pro některé z nás však je život bez přátelského posezení s kamarády v hospodě nebo bez sklenky vína k večeři těžko představitelný a celoživotní abstinence je pro ně těžko představitelná.

Kontrolovaná konzumace alkoholu

Pokud se závislost již plně rozvine a selžou i opakované pokusy jí zvládnout s pomocí odborníků, je abstinence skutečně jedinou cestou. Abstinenci by měli dodržovat také všichni absolventi pobytové léčby.

Vyloučit alkohol ze svého života by měli i lidé, kterým nadměrné pití již způsobilo problémy na úrovni tělesného zdraví. nebo se u při vysazení alkoholu projevují těžké tělesné abstinenční syndromy, by měli alkohol ze svého života vyloučit úplně.

Nenormální vzorce chování

Existuje však řada lidí, kteří u sebe s souvislosti s pitím odhaluje nějaké patologické, to je nenormální vzorce chování. Mohou to být například jednotlivé excesy, kdy se pití zcela vymkne z rukou, dotyčný ztratí ztratí kontrolu zcela a často provede věci, za něž se velmi stydí. I pravidelné večerní popíjení, které sice nevede ke stavu těžké opilosti, je velmi rizikové. Zejména když je alkohol používán jako „lék“ na stres, úzkost, depresi či poruchu spánku. Mnoho z nás se pohybuje na tenkém ledě a chová se v souvislosti s pitím se velmi rizikově. V této situaci často pomůže ambulantní léčba, která není nutností abstinence podmíněna. Metoda „Kontrolované konzumace alkoholu“ je moderním psychologickým nástrojem pro boj se závislostí v počátečním stádiu. V západní Evropě se rozšířila zejména díky práci německého psychologa a adiktologa, prof. Joachima Körkela.

Kontrolovanou konzumaci nelze zaměňovat za svépomocné, často neúspěšné pokusy o snížení množství vypitého alkoholu. Pít kontrolovaně neznamená pouze snížit množství. Jde mnohem spíše o to, abych se v rámci psychoterapeutického procesu docílilo trvalého posílení schopnosti sebekontroly, došlo k přerušení určitých bludných kruhů a odstranění vnitřních spouštěčů, které vedou k potřebě konzumovat alkohol v neúměrné míře. Při jakékoliv léčbě závislosti platí jednoduché a mnohokrát opakované pravidlo: čím dřív pochopíme, že s našim pitím není všechno v pořádku, tím rychlejší a snazší je cesta zpět. Jak dlouhá a „drastická“ léčba závislosti nakonec bude, to má každý z nás plně ve svých rukách.