Úzkosti

Efektivní léčbě úzkostí by měla předcházet diagnostická konzultace. Při ní společně s klientem určíme přesný druh úzkostné poruchy, zjistíme míru její závažnosti, zvolíme nejefektivnější psychoterapeutickou metodu a v případě nutnosti doporučíme i medikaci.

Úzkost lze definovat jako strach bez konkrétního předmětu, tedy často iracionální pocit napětí a obavy, jimž v naší mysli průběžně přiřazujeme různé důvody.

Může jít také o strach z konkrétních předmětů či situací, které ovšem v běžném životě nebezpečné nejsou, případně je riziko vzniku ohrožení velmi nízké. Typickým příkladem je strach z přeplněných prostor nebo jízdy dopravními prostředky.

Stavy úzkosti vnímá postižený člověk velmi intenzivně a často jsou pro něj matoucí.

V pocitu úzkosti lze rozlišit čtyři jasné složky. Správně vedená léčba úzkosti by se měla věnovat všem čtyřem oblastem.

Po myšlenkové stránce je úzkost typická negativními myšlenkovými řetězci, které se opakují a těžko se zastavují.

U generalizované úzkosti se mohou objevovat myšlenky, že se stane něco hrozného, člověk nezvládne běžné povinnosti, selže v práci nebo onemocní závažnou chorobou.

U agorafobie bývají typické zrychlené myšlenky spojené s obavou, že se člověku například v obchodním domě udělá špatně, omdlí a nikdo mu nepomůže.

U sociální fobie se často objevují katastrofické scénáře spojené s tím, že pozornost okolí bude kriticky zaměřena na úzkostného člověka. Ten pak může mít strach, že se ztrapní, bude působit divně, zrudne, zpotí se nebo se mu budou třást ruce.

Základní emocí při úzkosti je strach a obavy.

Tyto pocity mohou být doprovázeny také studem, smutkem nebo pocitem beznaděje.

Každá emoce se projevuje také po tělesné stránce. Úzkost proto často doprovázejí výrazné fyzické projevy.

Ve stavu úzkosti přestává být chování svobodné a často se postupně, i nevědomě, stává předem řízeným.

Nejčastěji se objevuje vyhýbavé chování. Člověk se stresující situaci nebo objektu vyhne tím, že se z plánované akce omluví, zvolí jiný způsob dopravy nebo požádá blízkého, aby něco vyřídil za něj.

Časté je také zajišťovací chování. Může jít například o opakovaná vyšetření zdravotního stavu, opakovanou kontrolu věcí nebo opakovaná volání blízkým lidem, zda jsou v pořádku.

U některých úzkostných lidí se může rozvinout i závislé chování. To znamená, že běžné činnosti, jako je nakupování nebo cestování, zvládají pouze v přítomnosti blízkého člověka.