Agorafobie

Agorafobie je jednou z úzkostných poruch. Původně se tento pojem používal pro označení strachu z velkého otevřeného prostranství, tato definice však není zcela přesná.

Lidé trpící agorafobií mají obavy především z prostor, kde se vyskytuje větší množství lidí, nebo z míst, která znemožňují rychlý únik.

Úzkostný člověk v takové situaci prožívá těžko popsatelný strach, že se mu něco stane. Může mít obavu, že psychicky nebo fyzicky zkolabuje, přepadne ho panika, omdlí nebo nebude možné včas odejít.

Častá bývá také obava, že se ztrapní, okolí nepochopí, že je mu zle, a bude ho pozorovat nebo odsuzovat.

Některé lidi s agorafobií naopak stresují situace a prostory, kde se ocitnou sami a bez pomoci, například ve výtahu, doma nebo v autě.

Mají obavu, že nablízku nebude nikdo, kdo by jim v případě nouze pomohl.

Myslíte, že potřebujete pomoci nebo chcete mít alespoň více jasno? Objednejte se na nezávaznou vstupní diagnostickou konzultaci nebo nám zavolejte.

Při prvním setkání si popovídáme o Vašich obtížích, zjistíme míru jejich závažnosti i možné příčiny. Navrhneme Vám další postup a v případě potřeby vybereme i osobního terapeuta nebo terapeutku tak, aby splňoval odborné předpoklady a vyhovoval Vám i po lidské stránce.

Agorafobie se může rozvinout samostatně, mnohem častěji však nasedá na jinou úzkostnou poruchu.

Typickou příčinou bývá panická porucha, panická ataka nebo prožitek záchvatu masivní úzkosti se silnou psychosomatickou reakcí.

Zážitek intenzivní úzkosti, který člověku způsobí nečekané a velmi nepříjemné tělesné obtíže, například bušení srdce, svírání hrdla nebo dušení, pro něj zpravidla představuje trauma.

Je pochopitelné, že se poté začne obávat o své psychické i fyzické zdraví a předjímá, že se podobná situace bude opakovat.

Rozvíjí se tak spirála anticipační úzkosti, tedy úzkosti z budoucí úzkosti.

Agorafobie bývá spojena s vyhýbavým chováním, jehož charakter odpovídá obsahu úzkostných myšlenek.

Pokud se například obáváme rizikové situace, která by nastala v přeplněném prostoru, máme tendenci taková místa nenavštěvovat, posílat někoho místo sebe a podobně.

Vyhýbavé chování však přináší pouze krátkodobou úlevu. Z dlouhodobějšího hlediska poruchu zhoršuje.

Primární postavení má při léčbě agorafobie kognitivně behaviorální terapie. Vhodné je ji kombinovat s prvky expoziční terapie.

Významného efektu lze dosáhnout také doplněním KBT o cílenou terapeutickou práci s kognitivní funkcí pozornosti formou mindfulness.

V závažných případech lze terapeutický proces podpořit i šetrnými léky. Velmi efektivní jsou v tomto ohledu antidepresiva řady SSRI nebo SNRI.

K dlouhodobé léčbě rozhodně nelze doporučit medikaci, která obsahuje vysoce návykové benzodiazepiny.