Deník alkoholika 7. část

Pan Jiří K. trpěl chronickým alkoholismem. Přesto dokázal svojí závislost porazit a abstinuje již déle než dvacet let. Navíc patří k těm, kteří se za svůj problém nestydí, neskrývají ho a jsou ochotni se k němu hlásit. Je to dobře, protože zvládnout závislost je věc, na kterou by měl být každý hrdý. Hodnotu člověka totiž netvoří jeho chyby, slabosti a pády, nýbrž to, jak se dokáže se všemi životními těžkostmi vyrovnat.

Svůj boj začal popisovat zcela otevřeně, s pokorou a skromností. Jeho příběh je inspirací pro mnohé, kteří cítí, že jsou závislostí na alkoholu ohroženi. Přesto se nemohou odhodlat začít a možná už ani nevěří, že to jde. Jiřího text dodává naději, že změna je možná, i když se ocitněme na dně. Popisuje i mnoho obtížných situací a návodů, jak se s nimi vypořádat. Děkujeme Jiřímu K., že se podělil o svůj příběh s mnoha dalšími lidmi – pro někoho to možná bude impuls k tomu, že o léčbě svého problému začne minimálně uvažovat. Text budeme publikovat po částech

Protialkoholní léčba – boj pokračuje

2.9.1996

Velmi dobrý pocit z ochoty personálu dovolit nám zvýšení četnosti návštěv fit – centra. Opět další možnost zabývat se odstraňováním alkoholového návyku něčím jiným. Jsem upřímně rád. Nyní ráno i večer naběháme pokaždé 2 km, odpolední posilování celkem 3 tuny, angličtina, počítač. Mám vyplněnou takřka každou chvíli. Jsem také rád, že se k nám přidávají i další.

Pokuste se aktivně spolupracovat s pacienty podobného zaměření. Ve skupině, která si rozumí, jde všechno lépe a snadněji. Poprosili jsme pana primáře o možnost návštěv ve fit – centru. Toto nám bylo umožněno 2x týdně. Později jsme k tomu přidali i plavání v krytém bazénu. Tyto aktivity personál většinou vítá a podporuje.

Pozor, ale je nutno počítat s tím, že každá důvěřivost má své meze. Nezapomeňte, že se mohou vyskytnout i jiní, kteří této ochoty dovedou zneužít. Pro personál to určitě nebude první případ zneužití. Proto se připravte na to, že musíte dokázat pravost svých zájmů a nebuďte uražení při případném váhání. Uvědomte si, že kolem vás se svět netočí a shoďte hřebínek, který vám vyrůstá. I já jsem měl zkušenost, že jsem se pokusil zorganizovat výlet a jeden pacient mi sdělil, že je to fajn, že místo výletu si zajede domů.

Když jsem ho vyvedl z omylu a řekl jsem, že já budu první, který mu v tom zabrání, nazval mě kolaborantem. Je třeba si uvědomit, že lhaním a různými kličkami pouze ukazujete svou neschopnost a neochotu v léčení své závislosti. Je to ta cesta se slepou uličkou. Vyvarujte se této varianty a buďte upřímní. V léčebně jste většinou ze své vlastní vůle, a proto se pokuste pozměnit svou osobnost.

Nezapomeňte, že jako závislý požíváte pověsti nespolehlivého člověka. Proč byste v této tradici měli pokračovat i při léčbě. Byl by to nesmysl.

Rodina musí věřit, že se alkoholik závislosti zbaví

3.9.1996

Hovořil jsem telefonicky s mou ženou, zdála se mi klidnější. Zítra mě opět navštíví s mou maminkou (ta je pro mne skutečná a opravdová opora). Manželka s matkou mi věří, že se závislosti zbavím. A hlavně se věřím já.

Bolest, kterou pociťují vaši nejbližší, by měla být pro vás jednou z berliček, které by vám měly pomoci. Pokud tedy nejste zrovna cynici. V mém případě byla u manželky její bolest doslova viditelná a zřejmá. Moje maminka navenek zůstávala jako kdyby nad věcí, ale vím, že se trápila ukrutně. Zní to paradoxně, že bolest pomáhá, ale je to součást POZNÁNÍ.

A toto POZNÁNÍ je při léčbě rozhodující. O POZNÁNÍ budu mluvit příště. Důvěra vašich bližních by měla být pro vás zavazující. Ale předcházet by měla vaše sebedůvěra. Zatím jste selhali u všech a celkem vám bylo lhostejné, jestli vám někdo věří, či ne. Sliby jste házeli, jak se vám zachtělo. V alkoholické naivitě jste si mysleli, že vám to někdo věří. A tak jste promarnili všechno, co jste pro druhé znamenali.

Stali jste se člověkem, kterému jeho sliby nikdo nevěří a který je pro druhé hadrem, odpadem. Přestaňte tedy slibovat a zabývejte se sebedůvěrou a jednejte. Pokud se chcete vymanit z alkoholismu, a to je první bezpodmínečná podmínka, že to opravdu chcete, začněte si vsugerovávat, že chcete abstinovat. Já jsem na tuto záležitost šel metodou pozitivního myšlení. Přestal jsem si udělovat zákazy, jako například nesmíš pít, už nikdy ani slza a pod.

Chci abstinovat

Začal jsem si myslet a udělovat pozitivní pokyn: „Chci abstinovat“. Dodnes si večer před usnutím několikrát opakuji v duchu: „Chutná mi abstinovat“. Pro mne se to stala nejenom pouze opakovaná fráze, ale skutečnost, kterou cítím a pro kterou žiji – životní styl.

K tomu potřebujete víru, ale sami v sebe.

4.9.1996

Děkuji, paní doktorko, za rozhovor s mou manželkou. Myslím si, že k jejímu uklidnění dojde, až se vrátím domů a budu v pořádku, o čemž jsem den ode dne více přesvědčen. Máme se oba stále rádi, takže věřím, že bude vše v pořádku. Jinak báječný pocit z posilovny a ještě lepší pocit z povolení chodit tam i v pondělí a snad i v pátek. Je nás skupina spolehlivých lidí, kteří mají opravdový zájem. Byla by škoda to nepovolit.

Pro velké psychické problémy mé manželky jsem požádal psycholožku, aby s manželkou pohovořila. Moc šťastně to zrovna nedopadlo. Manželka nebyla při pohovoru vstřícná. Nebyla ochotná nahlédnout do sebe. Věřil jsem tomu, že jakmile se vrátím, situace se upraví. Po návratu domů vás čeká práce už ne sám se sebou, na to jste měli čas v léčebně, ale zejména se svými bližními.

Teď musíte především pomoci jim, protože u nich došlo k těžkým traumatům a ublížením na duši. A to minimum, které jim musíte dát je to, že nebudete pít. Podotýkám, že je to pouhé minimum. Ten, který si myslí, že už nepije a to stačí, se hluboce mýlí. Teď končí čas zaobírání se sami sebou. Pan primář mě při odchodu z léčebny řekl: „Chce to pokoru“. A měl pravdu. Tím, že jste absolvovali léčení, nikdo před vámi nespadne na zadek. V podstatě na přístupu k vám se nic nezmění.

Pro okolí jste stále alkoholikem. Možná, že ještě větší než předtím. Protože většina si před tím říkala, že jenom pijete. Teď ale většinou z neznalosti budou říkat pil a musel na léčení. V lidech je totiž zakořeněn pojem léčebna jako něco ponižujícího. Teď záleží pouze na vás, jak se k vám začnou všichni chovat. Takže opusťte suverénní přístup, chovejte se normálně, nikoliv však zkroušeně. Buďte takoví, aby si okolí řeklo: „Přišel jiný člověk“. Přispíváte tak i k pověsti léčeben.

Protože pokud vytrváte, tak pak bude převažovat fakt, že léčebny mají něco do sebe. Znám to na mém příkladu, kdy se ke mně chodí radit někteří příbuzní postižených.

Alkoholismus a frajeření

A především je třeba začít v rodině. Nemůžete po nikom z rodiny chtít, aby si vás začali vážit, respektovat hned teď po příchodu. Toto si musíte znovu od začátku vybojovat. Pochopitelně nejenom tím, že nebudete pít (to je samozřejmost), ale tím, že bude vstřícný, uznalý, slušný a zdravě sebevědomý.

Nesmíte být frajer. Nikdo se nezblázní radostí z toho, že jste prodělal léčení. Nechtějte po nikom, aby toto respektoval. Respektujte okolí a chovejte se normálně.