Sebepoškozování rady rodičům

Krev, jizvy nebo popáleniny na těle vlastního dítěte patří k nejtěžším situacím, které může rodič zažít. Často přichází šok, strach a bezmoc. Objevují se otázky: Proč si ubližuje? Co máme dělat? Jak to zastavit?

Je přirozené, že emoce jsou v takové chvíli velmi silné. Zároveň je ale důležité zachovat klid a postupovat citlivě.

Pokud si nejste jistí, jak situaci zvládnout, nebo potřebujete získat více jasno, je vhodné obrátit se na odborníka.

Na vstupní konzultaci společně probereme Vaši situaci, zhodnotíme její závažnost a navrhneme další postup. V případě potřeby doporučíme vhodného terapeuta.

Prvním krokem je zachovat klid. Přirozené rozrušení by nemělo být na první pohled patrné, aby dítě nebylo vystaveno dalšímu tlaku.

To neznamená dělat, že se nic neděje. Je důležité dát najevo, že jde o závažnou situaci, ale bez hysterie.

Nikdy nesoudíme dítě jako osobnost. Mluvíme klidně a zaměřujeme se na jeho chování, ne na něj samotného.

Naopak dáváme najevo pochopení. Dítě pravděpodobně zažívá vnitřní bolest, kterou se snaží zvládnout.

Také nevyžadujeme okamžité vysvětlení ani rychlou změnu.

Ubezpečíme dítě, že stojíme na jeho straně a chceme mu pomoci.

Zároveň trváme na tom, že situace nezůstane jen v rodině a zapojí se odborník.

Je důležité dítě dále nezatěžovat, neprohlubovat pocity viny a nezvyšovat jeho psychické napětí.

Hledání konkrétního viníka není v této situaci podstatné.
Ve většině případů nejde o jednu příčinu, ale o kombinaci různých faktorů — osobních, rodinných i sociálních.

Velmi časté je, že rodiče začnou obviňovat sami sebe. To však situaci nepomáhá, naopak zvyšuje jejich úzkost a vyčerpání.

Nikdo není dokonalý rodič a některé situace nelze plně ovlivnit.

Sebepoškozování je projevem vnitřního psychického konfliktu. Proto je důležité na začátku léčby provést odbornou diagnostiku a pochopit jeho příčinu.

V závažnějších případech může být součástí léčby i medikace nebo hospitalizace, většinou je však klíčová psychoterapie.

Ta se nezaměřuje pouze na samotné sebepoškozování, ale především na jeho příčiny.

Při terapii mladistvých je zásadní, aby nebyl klient z žádného procesu vyloučen.

Pokud je potřeba něco sdělit, probíhá to vždy za přítomnosti dítěte nebo s jeho souhlasem.

Tato pravidla mohou být pro rodiče náročná, ale jsou klíčová pro vytvoření důvěry a úspěch celé terapie.