Jak donutit alkoholika k léčbě

Mnoho z nás, kteří se setkáváme nebo přímo žijeme v jedné domácnosti se závislým člověkem, si klademe jedinou otázku. Jak mohu alkoholikovi pomoci? Co pro svého blízkého mohu udělat?

Strach se mísí se vztekem, lítost s nedůvěrou a opětovným zklamáním. Jakým způsobem lze dosáhnout zlepšení situace, která je pro všechny nesnesitelná? Jak zachránit partnerský vztah s alkoholikem, jak zachovat rodinu, jak nepřijít o kamaráda či příbuzného?

Pokud je již nastalá situace neúnosná, často nás může napadnout, že bychom alkoholika k léčbě zkrátka donutili. V tomto smyslu se na naši kliniku obrací i řada lidí s prosbou o radu či informaci.

Dostat alkoholika do léčby nedobrovolně je ovšem vcelku složité. Může se to stát pouze za dvou daných situací.

Pokud se alkoholik dopustí pod vlivem alkoholu trestného činu, může mu protialkoholní léčbu nařídit soud jako součást jeho trestu.

Druhá varianta je, že závislý člověk ohrožuje pod vlivem návykové látky na zdraví či životě sebe, popřípadě někoho ze svého okolí.

V tomto případě musíme uvědomit policii a nedobrovolný nástup do léčebny probíhá za její asistence. Psychiatrická nemocnice se pak již s žádostí o předběžné opatření obrací na příslušný soud sama.

Jestliže některá z výše uvedených situací nastane, je uvedený postup asi jedinou možnou cestou.

Co můžeme my, jako příbuzní, partneři, děti či rodiče dělat, abychom závislému člověku pomohli? V první řadě bychom se měli postarat sami o sebe, neboť máme často zodpovědnost ještě za děti, rodinu, za svoji práci a především za naše duševní zdraví.

Život s alkoholikem je velmi náročný a problematický. Často si můžeme připadat bezmocní a zmožení daným stavem věcí.

Doporučujeme jako první řešení sjednání jednorázové, popřípadě i dlouhodobější profesionální konzultace a odevzdání alespoň části našeho břemena na odborníka.

Díky těmto konzultacím se můžeme naučit, jak alkoholika správně motivovat, aby k léčbě nastoupil dobrovolně.

Zkušený psycholog nám poradí, čeho se při komunikaci se závislým máme naopak vyvarovat.

Naše zoufalá snaha pomoci, která je jistě velmi pochopitelná a na místě, může být v některých případech kontraproduktivní, protože dostává alkoholika do stavu, který se v psychologické terminologii nazývá odpor.

V těchto situacích jakoby neviděl a neslyšel, co se mu snažíme říct, reaguje agresivně, podrážděně nebo svůj problém popírá.

Čím více se snažíme, tím větší překážky mu nechtíce klademe do cesty. Jindy se zase nevědomky dostáváme do role takzvaných umožňovačů závislosti našeho blízkého.

Nejdůležitější zásada zní: žádný rodič, partner, kamarád nebo kolega nemůže závislému suplovat roli terapeuta.

Nejde jen o to, že je to pro emočně zainteresovaného člověka nadlidský úkol, který ho může přivést až na pokraj zhroucení. Jde především o to, že to zkrátka v praxi nefunguje.

Existují i specializované formy pomoci závislým, které se nazývají motivační terapie.

Na začátku této terapie není často kladen hlavní a jediný důraz na alkoholismus, nýbrž na nějakou přidruženou obtíž. Během terapie je klient postupně veden k náhledu na závislostní problém a získává sílu, aby si byl schopen svou potíž v plné míře vůbec přiznat.

Pod vedením terapeuta rozpoznává bludné kruhy, v nichž se díky alkoholismu ocitl, a učí se z nich vystupovat. Nachází postupně i tu správnou a účinnou motivaci ke změně.

V případě, že je nutná hospitalizace, ho poté terapeut podporuje i při vyřízení všech potřebných formalit a doprovází ho až k nástupu do psychiatrické léčebny.

Během léčby s ním komunikuje formou dopisů a po jejím dokončení u svého terapeuta absolvuje i takzvaně ambulantní doléčení.

To znamená, že se mu dostává ještě přechodné ambulantní podpory v křehké fázi po opuštění režimové léčby a návratu do přirozené reality jeho vlastního světa.