Abstinenční programy

Pokud společně s klientem usilujeme o dlouhodobou změnu, je třeba si uvědomit, že k trvalé abstinenci nestačí jen vyřadit alkohol ze života.

Ten, kdo chce přestat pít, musí často upravit svůj životní styl, změnit své myšlení, priority a najít cestu sám k sobě.

Každá návyková látka bývá jakousi berličkou, nebo spíše brzdou toho, abychom byli schopni řešit své skutečné problémy, které nás dlouhodobě frustrují.

Pro dlouhodobé udržení abstinenčního záměru je podstatné, aby se klient za podpory terapeuta zbavil úzkostí, stresu nebo deprese a našel nové životní kvality, díky nimž může žít uspokojivý život i bez návykové látky.

Každé závislostní chování má své příčiny, které označujeme jako spouštěče.

Nezvladatelná chuť na alkohol, označovaná také jako craving nebo bažení, může být v první řadě způsobena fyzickou potřebou návykové látky. Tento druh tělesné závislosti lze překonat v poměrně krátké době.

Mnohem složitější téma představuje závislost psychická. Alkohol působí jako prostředek k uvolnění, zmírnění úzkosti, lepšímu snášení smutku, vzteku, pocitů prázdnoty nebo naopak přehlcení myšlenkové kapacity pracovními či rodinnými povinnostmi.

Těmto faktorům říkáme vnitřní neboli psychologické spouštěče bažení. Řada z nich je nevědomá a mnohé bez odborné pomoci nedokážeme rozpoznat.

Pokud nedojde k důkladnému ošetření těchto spouštěčů, stává se abstinence často časovanou bombou. Po určité době se závislému začne po účincích alkoholu lidově řečeno stýskat.

Nepociťuje už žádné tělesné nutkání se napít, a proto propadne mylnému dojmu, že má vše pod kontrolou, a vrátí se ke svým dřívějším konzumačním zvyklostem.

Z výsledků studií bohužel vyplývá, že po nezdařeném abstinenčním pokusu se často míra konzumace alkoholu ještě zvýší.